Vlastenectví

Otázky národní hrdosti, vlastenectví a vůbec všechny ostatní otázky spojené s pojmy národ a vlast jsou v naší zemi velmi ožehavým a možno říci nepříliš oblíbeným tématem. Ač všechny generace vyrůstají obklopeny národy velmi silně cítícími a navenek velmi silně projevujícími svá pouta k národu a vlasti. Přáním generála Sikorského bylo, být pohřben ve svobodné vlasti. Poláci celou dobu komunistického temna neváhali recitovat verše - ještě Polska nezgyněla a mávat sobě drahou vlajkou na Krakovském hradu. Maďaři neváhají i v rámci Evropské unie prosazovat práva svých soukmenovců za Dunajem a to nepřipomínám jejich statečný boj proti ruským tankům v roce 1956. A my, nic a to ještě po dlouhém váhání.

Ani v minulosti jsme neprojevovali příliš nadšení. Avšak přeci jen jsme jako národ odvedli velký kus práce, když jsme dokázali porazit bolševiky a nebýt zrady západních spojenců, mohli jsme stát v čele armády, která by rozdrtila komunismus v samém jeho počátku. Ani o dvacet let později jsme nebyli pozadu v protinacistickém odboji. Generál Mašín a další hrdinové se dokázali postavit Němcům a zlikvidovat i říšského protektora. Po druhé světové válce jsme si však nechali líbit i mučení a popravy žen. Nebýt bratří Mašínů a hrstce jim podobných, byli bychom již jen nejvěrnějším spojencem vlastních katů.

Poté začalo období krutých represálií a neméně kruté indoktrinace, která byla však vedena velmi šikovně. Rozvíjela odporné vlastnosti jako je závist a rovnostářství a potlačovala všechny ušlechtilé city včetně vlastenectví.

Vyslovit slovo národ, hájit svoji vlast nebo dokonce vyvěsit státní vlajku bylo hrubým zločinem proti hlásanému bratrství všech utlačovaných a internacionalismu. Paradoxem tohoto naprostého se zřeknutí nejniternějších pocitů každého člověka byl fakt, že nakonec jedinou vlajkou vzdouvající se ve větru na socialistickou zemí zbavenou označení národa a vlasti byla vlajka Spojených států amerických, úhlavního nepřítele vládců, kteří ovšem stejně paradoxně vládnou ve stejných místech znovu, byť pod jinou fasádou Potěmkinovy hry.

Politické směry, které vsadily na patriotismus, jsou v Evropě velmi ojedinělé. Sice v každé zemi jeden takový zástupce je, jako Front National ve Francii nebo SPR-RSČ u nás, ale rozdmýchat pocit vlastenectví se skutečně daří jen v národech, které národy ještě jsou.

A vůbec nezáleží na tom, že se moji upocení imitátoři jakkoliv snaží za vydatné pomoci médií a ministerstva vnitra a BIS.

Pozvedněte hlavy, přečtěte se nějakou knihu o Československých légiích či protinacistickém odboji a zamyslete se třeba nad krásou naší vlajky vzdouvající se ve větru. Třeba si oživíte pocity a myšlenky, které vám pomohou nejen při rozhodování koho volit, ale třeba i ve chvílích osobních těžkostí.

autor: Miroslav Sládek
datum: 7.3.2010