Nezaměstnanost
Opět se musím odkazovat na Předmluvu k analýze 17. listopadu, která mi může dosvědčit, i v očích těch nejzarputilejších odpůrců, že nejsem zpozdilý, jako dnešní parlamentní i neparlamentní politici v české kotlině. Všichni se přiživují na současné neutěšené situaci a balamutí lidi. Nikdo z nich však neřekne, že v době, kdy jsem o těchto problémech hovořil já, mně vůbec neposlouchali, a v pozdější době neměli pro mne žádné slušné oslovení. A mnozí z nich dokonce dnes předstírají, že vůbec nevědí, o koho jde. Naštěstí jsou zde úřední záznamy z jednání parlamentu a mnoho knih a novinových článků.
Ano, situace je velmi znepokojivá a výhled není nijak uspokojivý. Ekonomická krize ještě nedosáhla svého vrcholu a může se kdykoliv opakovat. Nezáleží totiž již jen na obecných zákonitostech trhu, ale na mnoha další faktorech dříve neznámých, jako je globalizace nebo neuvěřitelné zásoby dolarů, kterými disponuje komunistický režim v Číně. A navzdory všem naivním obdivovatelům Číny, kteří nejsou schopni odlišit kulturu a tradici staré Číny od komunistických zrůd, které veškeré tradice a kulturu již půl století ničí.
Není možné přehlédnout, kde je soustředěna takřka veškerá dnešní produkce a kdo je skutečným vládcem dnešního světa. Když nedávno prezident Spojených států navštívil Čínu, nebyl to on a jeho štáb, kdo diktoval program a témata návštěvy. Nejmocnější muž světa byl jen loutkou, která musela papouškovat předepsané chvalozpěvy na komunistické vůdce třetiny obyvatelstva zeměkoule.
A nejde jen o výše zmíněnou komunistickou zemi nebo Spojené státy. Jde spíše o důsledky naprosto stupidní a ani v nejmenším prozíravé politiky "našich" domácích, z vůle občanů, vládců.
Kde jsou sklárny, kde jsou porcelánky, kde je oděvní průmysl, kde jsou továrny na výrobu bot a kde je zbrojní průmysl. Ve všech těchto oblastech jsme byli naprosté jedničky. Staronoví vládci je za skutečně stupidního přitakávání světoznámého ekonoma Klause a světoznámého lidumila Havla a jejich nohsledů rozkradli, zašantročili či za úplatu do své kapsy bezúplatně převedli do cizích rukou. Dnes po těchto kdysi nosných oborech zbyly jen trosky. A zachraňovat sklářskou školu? Jak se může někdo nechat dojmout reportáží v televizi, když tady již nehoří ani jedna sklářská pec a jedinými učni ve škole by byli studenti z Asie, kteří by si hned po vyškolení otevřeli jen další továrnu v Číně, tentokrát vyrábějící podstatně lepší sklo než ty současné.
Národní nemocí v české kotlině je vzdávat vše ještě dříve než boj začal. Již slyším ty hlasy, že se již stejně nedá nic dělat a že je vše ztraceno. Není to však pravda. Je to obtížné vstát znovu, když jsme byli zradou vlastních vůdců sraženi k zemi. Ale v tom se pozná síla národa, jestliže dokáže bojovat a znovu si získat své místo na slunci.
A proboha jak může někoho ještě bavit poslouchat předsedy ODS nebo ČSSD, či gumičku od nacistů. Receptem na naši národní bídu a nezaměstnanost přeci není, že to natřeme příště Kanadě nebo Rusku v hokeji. A pramálo nasytí nezaměstnané, že si mohou jednou za čtyři roky v hospodě zfandit našim olympionikům. Vždyť ani tady se příliš chlubit nemůžeme a ze sedmdesáti členné výpravy mohlo klidně devadesát procent zůstat doma.
autor: Miroslav Sládek
datum: 4.3.2010 |
