PREZIDENT VÁCLAV KLAUS BYL PŘINUCEN PODEPSAT LISABONSKOU SMLOUVU

Dne 3.11.2009 v 15.00 hodin Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu a tak splnil daný slib, bezprostředně po rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že smlouva není v rozporu s Ústavou ČR. Mnozí z nás, po vystoupení prezidenta a jeho mediálním potvrzením podepsání smlouvy, pocítili pocit bezmocnosti, hořkosti, vzteku a lítosti současně. Když vezmeme fakta, které hrály roli pro rozhodování soudců ÚS o smlouvě, není možné se divit, že se rozhodlo, jak se rozhodlo. Po návštěvě německého velvyslance EU (proč právě německého?) u Ústavního soudu, je možné brát tuto návštěvu, jako ovlivňování soudu a odebrání soudu její politickou nezávislost, která v tomto rozhodování měla hrát tu nejdůležitější roli v rozhodování. Ústavní soud měl rozhodovat o slučitelnosti Lisabonské smlouvy s Ústavou ČR a měla to být práce nezávislých soudců bez politických zásahů, ale nestalo se tak. Nečekané návštěvy mocných, v našem případě  návštěva německého velvyslance, přinášejí nám čekané - nečekané výsledky rozhodnutí, které budou mít i nečekané dopady, v našem případě ztrátu suverenity státu, tedy ztráty právní a faktické nezávislosti. Suverenita znamená také být závislý na rozhodování cizáckých politiků, jako tomu bylo od roku 1938 do roku 1989. Tak to chápe prezident, tak to vnímá většina z nás. Nicméně je možné vyslovit uznání prezidentovi, že bránil do poslední chvíle poslední kousek suverenity České republiky, poslední věc co nám českým občanům zbyla za dvacet let řádění tzv. českých rádo by politiků. Trochu málo na 91 let právní subjektivity státu. Právě nyní pocítíme bič od evropského diktátu, kdy zákony EU budou nadřazeny nad zákony českými, kdy se budou diktovat podmínky jako je znění české legislativy, podmínky ekonomiky, výstavby, výroby, chovu, vzdělání a bezpečnosti, ale nepředbíhejme nyní čas. Dvacet posledních let svobody, sice ne té ideální, ale přesto svobody, je dostačujícím časem na regeneraci takového organismu, jako je český stát. Vydržíme dalších 40 let nadvlády? V novodobé historii jsme si nikdy déle než dvacet let svobody neužili. Málem se to povedlo jenom jednou v době od vzniku Československa (28.říjen 1918), až do mnichovské zrady a zabráním českého pohraničí hitlerovským Německem (15.březen 1938). Nyní pod maskou evropské demokracie se bude rozhodovat o nás bez nás, podobně jako v roce 1938 a podobně, jak rozhodli čeští parlamentní politikové z pochybnými tituly o této ztrátě. Nyní přichází čas, kdy český lid se bude muset opět semknout, zamést svůj vlastní práh od parlamentní špíny a zrádců, aby vydržel ekonomický, politický a mocenský tlak, která Evropská unie bude na Českou republiku vyvíjet. Je to proces, kterým musíme projít, abychom opět nabyli zapomenutých historických zkušeností a  rozdělili pravá zrna od plév.

Příští rok budou parlamentní volby. Václav Klaus již naznačil, že pokud bude vůle českého lidu znovu získat suverenitu, vystoupíme z EU. Je obtížné bez podpory bojovat sám proti mnohým evropským patolízalům, která je v Parlamentu ČR většina. Je těžké prosadit zákon, které by toto vystoupení umožnilo. SPR-RSČ v tomto směru dává plnou podporu Václavu Klausovi k tomuto kroku. Pomoc prezidentovi realizovat svůj záměr k získání suverenity není jenom ctí každého z nás, ale je to naší povinností. Pomoc bude nutná nejen od republikánů, ale od každého kdo se cítí být Čechem a je Čechem, Moravanem nebo Slezanem. Příští rok ukáže, zda-li si česko-moravsko-slezský národ a republika zaslouží navrácení ztracené suverenity. Pro rozpačité je tu jedna jednoduchá rada. Nebojkotovat volby, ale svůj hlas dát každému, jenom NE současným parlamentním stranám. To, že se někdo přetransformoval do jiné nově vytvořené politické strany neznamená, že bude dělat jinou nebo novou politiku. Tito lidé - převlékači jsou také odpovědni za existenční propad republiky a její společnosti, za morální a etické bahno, ve kterém se tento stát nachází.

S úctou všem,
komu není lhostejná budoucnost.

autor: Dušan Kučera
datum: 5.11.2009