NOBELOVA CENA MÍRU BARACKU OBAMOVI
Nobelova cena míru je jednou z pěti Nobelových cen, udělovanou osobě nebo organizaci, která "vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů".O zásluhách nominovaných a oceněných osobností, se vedou často zuřivé spory.Vyskytlo se několik případů, kdy ocenění některých konkrétních osob nebo organizací vyvolalo morální pobouření v širší veřejnosti. Největší bouře propukly v roce 1994 po ocenění Jásira Arafata palestinského politika, podezřelého ze spolupráce s teroristy, kdy na protest proti tomuto odstoupila celá třetina členů výboru, který ceny uděluje. Cena je udělována komisí norského parlamentu.Vedle Jásira Arafata je nyní vedena zuřivá diskuse o zásluhách a předání posledního ocenění Nobelovy ceny míru Baracku Obamovi.
Jen k porovnání některých záslužně oceněných nositelů:
Henry Alfred Kissinger (* 27.května 1923) je americký diplomat německého židovského původu a laureát Nobelovy ceny míru. Pracoval jako poradce pro národní bezpečnost a později současně i jako ministr zahraničních věcí v Nixonově administrativě. Ve stejné funkci působil i v administrativě prezidenta Geralda Forda po Nixonově rezignaci.
Matka Tereza, vlastním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu (26. srpna 1910 - 5. září 1997) byla patrně nejznámější misionářkou 20. století, zakladatelkou řeholního řádu Misionářky milosrdenství a nositelkou Nobelovy ceny za mír z roku 1979.
Dr. Martin Luther King, Jr. (15. ledna 1929 Atlanta Georgie- 4. dubna 1968 Memphis Tennessee) byl americký baptistický kazatel, jeden z nejvýznamnějších vůdců Afroamerického hnutí za lidská práva.
Martti Oiva Kalevi Ahtisaari (23. června 1937, Vyborg) je finský politik, v letech 1994 až 2000 prezident Finska a nositel Nobelovy ceny míru za rok 2008 V 90. letech 20. století se stal vedoucím pracovní skupiny OSN pro Bosnu a Hercegovinu a později velvyslancem Evropské unie pro Kosovo. Během svého působení přiměl Slobodana Miloševiće k přijetí podmínek Severoatlantické aliance, které v Kosovu ukončilo boje.
Barack Obama
Dne 4. listopadu 2008 zvítězil v prezidentských volbách, když porazil republikánského kandidáta Johna McCaina. Po vítězství v prezidentských volbách dne 16. listopadu 2008 na křeslo senátora rezignoval. Obama se stal 43. mužem v úřadu a 44. prezidentem USA. Historicky je vůbec prvním afroamerickým prezidentem Spojených států amerických. 20. ledna složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.
Dne 9. října 2009 obdržel Nobelovu cenu míru jako jeden z nejméně očekávaných kandidátů. Hlavním důvodem pro zvolení Baracka Obamy byly podle výboru jeho "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog". Barack Obama v několika se svých projevech vyslovil pro svět bez jaderných zbraní, podpořil jednání s muslimskými zeměmi a věnoval se také blízkovýchodnímu procesu. Pro Obamu hlasoval pětičlenný výbor jednomyslně. Ocenění Obamy podrobila řada komentátorů silné kritice, neboť podle nich obdržel cenu za styl, sliby a projevy, nikoliv za reálné výsledky. Z ocenění byl na rozpacích i sám Obama, který prohlásil: "Abych byl upřímný, nemám pocit, že bych si zasloužil být ve společnosti tolika přelomových osobností." a přislíbil, že se bude nyní ještě více snažit.
Sliby, sliby, sliby. Na tomto základě udělil norský parlament Nobelovu cenu míru Baracku Obamovi. Je to jedna z mnohých neuvážených rozhodnutí norského parlamentu komu udělit tuto prestižní cenu. Výběr kandidátů na toto ocenění není, když celkově zvážíme úroveň politiků nejen v našich zemích, není nikterak valná, s ohledem na to, že i zde VLÁDNE určitá protekce. Ano, občas se vyskytne určitá osobnost, která si toto ocenění doslova a do písmene zaslouží, ať už svou krátkodobou, ale výjimečnou politickou a státnickou prací, nebo dlouhodobou příkladnou činností a odříkáním, jako ku příkladu Matka Tereza. Norský parlament jsou také jenom lidé, kteří se dopouští chyb. Chyby, které by však neměly být, obdobně jako to bylo u Jásira Arafata. Český pohled? Tato chyba norského parlamentu o udělení Nobelovy ceny bude českým člověkem vlažně přehlédnuta. Není to pro Českou republiku nic zásadního. Podobných absurdních ocenění bylo i v České republice již uděleno. Když se podívám nazpět a když zvážím úroveň našich vrcholných politiků, udivuje mne, že třeba nenavrhli na Nobelovu cenu míru Michala Kocába, věrného zastánce lidských práv v České republice, který se sliby urovnával spory minoritní skupiny v Janově, extrémisty a městským úřadem.Také sliboval a sliboval, až z Janova utekl. Nebo podívejme se na našeho zakouřeného veřejného ochránce práva JUDr. Otakara Motejla. Nastupoval do role ombudsmana se sliby a funkčnosti tohoto úřadu, ale jeho činnost, uplatnění a skutečné pozitivní výsledky jeho působnosti od roku 2000 by se snad dalo spočítat na obou rukách. Nechci napadat tyto osoby, ale napadám úroveň české politiky a politiků. Možná, že mnoho z nich vystudovalo Právnickou universitu v Plzni a proto není možné se podivovat nad úrovni opravdu specifické české politiky i přístupem politiků k nejvyšší autoritě státu - prezidentovi. Buďme však rádi nad vývojem jaký je, neboť každý z nás dospěje k poznání, že je čas změny, čas radikální změny a žádný Paroubek, Topolánek, nebo Zeman tomu nezabrání. Nastupuje nová éra hodnot člověka. Jakých? Na to musí přijít každý sám.
autor:
Dušan Kučera
datum: 14.10.2009 |
