MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ LIKVIDUJE VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se státním ročním rozpočtem 134 661 663 000,- Kč likviduje vzdělávací systém České republiky. Téměř 135 miliard není zase tak malé číslo a patří na druhém místě ve výdajích ze státního rozpočtu. Je nutné investovat do vzdělání, přesto si dovolím zpochybnit současnou účelnost investovaných finančních prostředků.

Je zcela jedno, zda-li na ministerském křesle sedí, jak to bylo v minulosti Jan Sokol, Petra Buzková, nebo současná Miroslava Kopicová. Určité vzdělávací systémy škol jsou preferovány více, některé méně a jiné jsou vedeny k zániku.

Jsou peněžní prostředky z rozpočtu opravdu v dobrých rukou? Jsou peníze investovány opravdu na věci a studijní projekty, pouze na rozvoj vzdělání, školství a platů učitelů? Domníváte se že jsou na ministerstvu opravdu ti praví lidé, kteří mají zájem o zvyšování úrovně školství v České republice? Pomineme - li platy učitelů, které svědčí o žalostné úrovni českého školství. SKUTEČNOST , že podle platu žádný učitel nikdy nezbohatne, JE TU NĚCO DŮLEŽITÉHO, PODSTATNÉHO . Stát nedokáže ani nemůže garantovat, že za mnohaleté služby, v dnes existenčně nezajímavé profesi, bývalý učitel neupadne v důchodu do ekonomicky nejslabší sociální skupiny, sice se skvělou lektorskou minulostí, avšak bez úspor, s nízkým důchodem a bez výhledu na poklidný podzim života. Domníváte se, že pracovníci ministerstva, kteří likvidují jeden studijní projekt za druhým, jsou na správném místě a "platově přibližně jako učitelé"(neodpustil jsem si sarkasmus), nebo jsou jen požírači peněz, na které by ve zdravé společnosti, neměli za podobně odvedenou práci právo. O tom však není tento článek.

Tento článek je o tom, jak ministerstvo postupně likviduje jednu odbornou školu za druhou.

Pominu-li, že Petra Buzková zamítla v minulosti projekt MONTESSORI jeden z mnoha projektů pro děti se vrozeným pohybovým a psychickým defektem, kdy byla v minulosti snaha (cca před 10 lety) projekt realizovat a zdokonalovat projekt do věku pozdního stáří. Je však mnoho současných projektů, které mají již letitou tradici, ale nezájem ministerstva je žene ke konečné záhubě

Při svých cestách po republice, jsem projížděl lokalitou, kde jsem před více než 30 lety nastupoval jako učeň do lesnického odborného učiliště v Bílé, tenkrát ještě učiliště bez maturity. Nádherná lokalita v Beskydách, blízko slovenských hranic. Obor před 30 lety na úrovni učiliště velmi prestižní a náročný. Tehdy se honosilo, že má čtyři třídy po třiceti žácích. Učiliště bylo z části soběstačné, protože se aktivně v rámci praxe zapojovalo do výrobního procesu. Učiliště nevyrábělo jen dřevo pro pily, dřevo pro hudební nástroje, ale je možné tvrdit, že učiliště vyrábělo také les, tolik důležitý pro životní prostředí. Kolik bylo organizovaných brigád na polomy, na sadbu nových stromů (v rámci studijní praxe) po celé ČR nelze ani spočítat.

Jak to vypadá bývalé odborné učiliště, současné střední odborné učiliště dnes? Učiliště zeje prázdnotou. Má jednu třídu o šestnácti žáků, kteří dojíždějí na týdenní praxi jednou za čtrnáct dní. Výuka teorie se soustředila do dosti vzdálené zemědělské střední školy ve Frýdku - Místku. Střední učiliště se v rámci přežití muselo s touto školou sloučit. Jak přežívá? Občas internát pronajímá ubytování turistům.

Kolik je možné počítat let na přežití. Kolik chlapců, kteří sice nejsou vědátory, avšak jsou manuálně zruční, přijdou o možnost minimum svého vzděláni dokončit. Jak ministerstvo postupuje v podobných případech, jak podporuje tento výjimečný studijní projekt, jaké dělá opatření na tento neblahý stav? Nijak, nijako, nijaké. Jednoduše žádné!!!

Nechá lesníky postupně zaniknout .

SPR-RSČ je připravena zastavit zánik takového a tomu osudu mnoho podobných studijních projektů. SPR-RSČ je schopno hledat a nalézt finanční rezervy na záchranu nejen studijního projektu, ale i mnoho mladých životů, kteří ve svém životu vidí cestu bez naděje, bez motivace, bez budoucnosti.

SPR-RSČ svou cestu zná a co VY?

autor: Dušan Kučera
datum: 5.8.2009