Korunovaný levý křivák Bobo

Byla jednou jedna osoba. Původně nebyla ani tolik ohnutá i když odjakživa na obě ruce levá. Na tom nic nezměnilo ani to, že se naučila číst scénáristy napsaný a techniky promítaný text na monitoru. Chvílemi, a to když ji rdousili redaktoři České televize nažhavení přenocováním ve spacácích a používáním chemických toalet, byla dokonce k politování. Nejedna útlocitná duše se nad ní ustrnula a dokonce i na Kavčí hory deputaci vyslala. Postupem času však i této osobě do jinak malého mozku dorazila převratná myšlenka. Když bude kam vítr, tam plášť a vršit podraz na podraz, třeba se dobře uživí i bez jakýchkoliv schopností a s minimální námahou.

Zcela náhodou zahlédla v babiččině truhle sbírku básní Svatopluka Čecha. Z již jinak stářím omšelých stránek byl čitelný jen verš - K mohutnému tam se přimkni dubisku, jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům - ještě že byl hned vedle výklad komunistického všeuměla Víta Nejedlého. V něm se dočetla, že báseň vzývá Rusko, jako našeho spasitele. Takto teoreticky vyzbrojený Bobo se jen chvíli rozhlížel po mohutném dubisku, když tu mu do očí padla sice sporá ale za to ze železa ukutá postava bývalého ředitele televize. A jelikož i on začínal podvodem, velmi rychle nalezli společnou řeč.

Stačila jen chvíle společné cesty mezi Malou Stranou a Strahovem a již u sochy Karla Hynka vykvetla nebývalá láska a Bobo nastoupil svoji krátkou a rychlou cestu k záviděníhodné kariéře.

Ač zcela neschopen jakkoliv se projevit v jiném než mateřském a to velmi menšinovém jazyce, svezl se Bobo se svým novým ochráncem až do evroparlamentu, pod záminkou, že tam bude k obhajobě zájmů jejich voličů bohatě stačit posuňková řeč (tuto řeč nelze však nijak podceňovat, neboť i posunovačům na hlavním nádraží trvá i několik dlouhých nočních směn, než ji zvládnou). A že tam, myšleno na východě Francie bude dost času se v ní zdokonalit nebo se dokonce nějakou novou přiučit. Touto očividnou a přesto neodhalenou lží přesvědčil Bobo dostatek voličů a spáchal tak svoji první velkou křivárnu.

Další velký podraz se povedl této osobě, když si jako asistenta vzala k sobě svého muže. Ne snad proto, že by to byl kovaý expert na unijním právo nebo jiné důležité oblasti, ale proto, aby všechny poplatky a příplatky, cestovné a stravné, ubytovné a honné, vodné a stočné, neboť taková osoba musí být vydatně splachovací, či jak se ty bohatě tekoucí dávky vůbec jmenují, zůstaly pěkně doma. A tak osoba i jinak se sklony ke kyprosti dále tyla a tyla i z této druhé křivárny.

Když už člověk jede, tak ať to stojí za to. Stačilo několik dní a svému chlebodárci, který ji svou popularitou a penězi do Štrasburku a Bruselu dala takové kopačky, že se diví ještě dnes. Avšak dnes nemůžete jen tak někoho nakopnout. Musíte mu to pěkně a hezky vtipně podat. Proto si i tyto kopačky železný mužík původem z Východu prý zavinil sám. Nedal dost prostoru nezávislé osobě. A tak se radoval Bobo i ze třetí křivárny.

Potom nastalo dlouhé období naprostého ticha. Nikdo tuto osobu ani neviděl, ani neslyšel. Marně ji naháněli i ti prosťáčci (rozuměj chudí, leč čistě oblečení a umytí lidé, rozhodně nezaměňuj s osobami rozumu mdlého), kteří ji ve volbách dali svoji důvěru. A ve své prostotě se dokonce domnívali, že nyní mají právo s takovou osobou alespoň jednou týdně mluvit. Prostě nebyla k zastižení. Buď něco studovala, jako třeba páté opravené a doplněné akademické vydání dějin romské kultury nebo si vylepšovala znalosti posuňkové řeči na texaském ranči s kódovým jménem Beautiful Garden. Duše se prý zračí ve tváři a když se tam náhodou nemá co zračit, stačí prý i několik sezení u plastického chirurga. A když to stačí u ruských mafiánů, ze kterých to udělá důvěryhodné osoby, proč ty to nestačilo zamaskovat i hloupost přímo přetékající.

Již si všichni mysleli, že se již s tou oduševnělou osobou ani nepotkají a všichni dokonce říkali, kde je jí konec. Ale právě v taková chvíle je tou nejlepší pro zázraky. Bláhově jsme se domnívali, třeba již po tisíciletí je předvádějící pták Phoenix je pouze bájnou postavou a k vidění je jen tu a tam. Třeba naposledy v malém kouzelníkovi nazývaným Harry. Stačilo, aby se díky volbě krále v malém královstvíčku kdesi na východě nakupilo dostatek podivuhodných jevů. Lidé si třeba začnou posílat v jedné obálce kulku, která dojde adresátovi, ač jinak moderní třídící stroje na poště roztrhají každou obálku, která není dostatečně plochá. A v druhé si zase pro změnu pošlou dávku střelného prachu, protože, kdyby poslali obě složky najednou, tak by asi obálka začala střílet. V oddělených zásilkách nejspíše mají jistotu, že na honu bude všechno v pořádku. A to přitom stačilo jen vyhlásit, že se příští král bude volit. Sice ne přímo, ale jen hrstkou zkorumpovaných rádců, ale přeci jen volit. A toto zahuštění podivuhodností probudilo i Boba. Ten nelenil a začal čile čenichat, kde by se a s kým by se zase svezl.

Nebylo třeba dlouho hledat. Tlupa vrahů a nebezpečných šílenců, kteří se již delší dobu scházeli málem potajmu a při vzpomínání na dobu, kdy vládli polovině světa a beztrestně vraždili, věšeli, znásilňovali a okrádali celé generace nevinných lidí plánovali pod bystami největších vrahů v lidské historii nové zločiny. Ti v ní našli velmi rychle zalíbení a jak by také ne, když je to vyloženě jejich krevní skupina. Tlupa vrahů byla mimo jiné také proslulá svými křivárnami. Přirozeně jako svého bratra ji mezi sebou uvítali a na post krále hbitě navrhli.

Kdyby to byla klasická pohádka, chtělo by se říci - a to byl vrchol kariéry levého křiváka Boba. Od té doby již žádnou další levárnu nebo křivárnu nespáchal a žil spokojeně a jestli neumřel, tak žije dosud. Jelikož ale spíše žijeme ve světě pohádek Járy da Cimrmana než ve světě pohádek Josefa Lady nezbývá než se bát. Co když někdo vyslyší modlitby tlupy vrahů a oni budou vládnout v čele s Bobem. Potom nezbude než si zbalit raneček a vydat se s českým Honzou znovu do světa.

autor: ironman
datum: 13.2.2008