Budoucnost - konec demokracie

Není daleko doba, kdy nastane definitivní konec demokratického systému, který si již téměř dvacet let pochvalujeme. Zanedlouho nastane opět období totalitárního státu. Tentokrát již ovšem ne pod vládou domácích zrádců a kolaborantů, kteří se zaprodali moskevskému šílenému syfilitikovi. Se stejnou ideologií ale s mnohem brutálnějšími metodami, proti kterým budou padesátá léta dvacátého století procházkou růžovou zahradou, budou vládnout komunisté z Afriky, Jižní Ameriky a Asie.

Zdá se někomu takové prohlášení příliš černou a neskutečnou fantazií? Ne, je to jen zcela realistický a s největší pravděpodobností nejvýše přesný odhad nedaleké budoucnosti. Stačí se podívat na události ve Francii těsně před a po prezidentských volbách.

Nejprve připomenu některé atributy demokracie. Již samotný překlad slova demokracie odhaluje jeho podstatu - znamená vláda lidu. Lidé svoji moc vykonávají zprostředkovaně prostřednictvím volených zástupců v parlamentu, na zastupitelstvech všech úrovních. Ideální součástí tohoto systému je potom i referendum a přímá volba starostů, soudců, šerifů a prezidentů. Lidé tak mohou skutečně kontrolovat a usměrňovat všechny druhy moci - zákonodárnou, výkonnou i soudní. K demokracii patří nejen pramen moci, její dělba, způsob jejího vykonávání, ale také určitý způsob chování. Ten se formoval a upravoval po celá staletí. Mimo jiné demokratický kodex, bez kterého ovšem demokracie nemůže vůbec existovat, předepisuje, že poražení ve volbách uznají svoji porážku a respektují vítěze voleb a jeho rozhodnutí až do dalších voleb, kdy se pokusí, opět demokratickými metodami strhnout dočasně moc na svoji stranu. bez dodržování těchto pravidel skutečně není možné fungování demokracie. Pokud by poražená strana neuznala svoji porážku a nerespektovala vítěze voleb a jeho rozhodnutí nastala by občanská válka. V té by bezpochyby zvítězila bezohlednější strana sporu.

Těsně před prezidentskými volbami ve Francii varovala socialistická kandidátka před vítězstvím svého pravicového soka. Podle jejího prohlášení vypuknou nepokoje v případě jeho vítězství. To se také stalo. Byla to jasnovidecká produkce, anebo to měli levičáci předem dohodnuté?

Z těchto skutečností a tohoto trendu se dá usuzovat na další vývoj. S přibývajícími ekonomickými problémy a zvětšováním sociální propasti se bude levicová chátra stále více radikalizovat. Občanům bude vyhrožováno před volbami násilnostmi pokud nezvítězí levicový, posléze komunistický kandidát. Vyhrožování bude tak dlouhé a intenzivní, až si unavení voliči řeknou, že pro zachování klidu bude lepší levici hlas dát. Pokud by ani to nepomohlo budou proti vítězi voleb pořádány demonstrace přerůstající v násilí, až se sám vzdá mandátu. Zdůvodní to osobní obětí ve prospěch klidu a míru. Zavládne chaos a teror. A jelikož se k demokracii hlásí převážně bílá a bohatší populace je jasné, kdo bude na základě chaosu a teroru vládnout a kdo bude ovládaným. Situace může dojít až tak daleko jako například v Zambii, kde místní prezident poštval svoje lidi proti bílým farmářům. Vůbec nevadilo, že dobře spravovali zemi a především, že ji živili. Nejdůležitější bylo všechny bílé pobít, i když to znamenalo zároveň povraždit hladem plno černých.

Z tohoto a dalších příkladů je jasné, že starousedlíkům nebude nic platné, že pracují, dodržují zákony a že chtějí jenom klid. Nic z toho nedostanou a vše včetně životů ztratí.

Má význam trpně čekat na konec anebo je lepší se vzchopit dokud je čas?

autor: M. Stříbrný
datum: 9.5.2007