Zásada dvojího metru
V žádné jiné zemi světa, pokud ovšem nepočítáme komunistické režimy v Číně, Vietnamu a dalších zemích, nevládne tak jednoznačně zásada dvojího i trojího metru jako právě v naší vlasti. Nemůžeme si dělat žádné iluze o nezávislosti represivního aparátu v České republice. Policie je korupcí a spoluprací s podsvětím přímo zamořená. Soudci se starají jen o svoje platy a kariéru, přičemž doslova šlapou po právech svých spoluobčanů, kteří se jim pravidelně nejen na měsíční, ale i třinácté a čtrnácté platy skládají. Veřejné mínění však vytvářejí pouze sdělovací prostředky, Naprostá většina lidí je ve vleku zvláště televizní obrazovky. Přes neblahé zkušenosti z období totality se téměř nikdo nepoučil a dnes ještě více než tehdy platí zásada, co se v televizi řekne přeci musí být pravda.
Tohoto jevu také média systematicky a cílevědomě zneužívají. Tam, kde je zapotřebí určeného člověka zdiskreditovat jsou nasazeny všechny známé prostředky. Východiskem takové štvavé kampaně potom jsou i naprosté lži. Na obrazovce se objeví obrovský nápis skandál. Ihned následuje snůška lží a pomluv. A to se pravidelně opakuje po řadu týdnů až měsíců, tak dlouho dokud není cíl pomluv dokonale očerněn v očích veřejnosti, zdeptán, popliván a učiněn naprosto nepřijatelným pro všechny nebo alespoň téměř všechny občany-voliče. A přitom vůbec nezáleží na původu použitých informací, jejich obsahu a pravdivosti. Všichni kdo do scénáře zapadají jsou líčeni jako světci, kteří by přeci lež nikdy z úst nevypustili. Ti, kdo se dovolí vzepřít diktátu jsou buď vystřiženi nebo vylíčeni jako blázni, lháři a kriminálníci. Samotné oběti kampaně není dána sani nejmenší možnost se hájit. A to nejen v médiích, ale ani u soudu. Informace, která pomlouvá, špiní a ničí je předávána opakovaně, aby se mohla v mozcích a zvláště podvědomí dokonale a navždy zahnízdit. Pokud náhodou dosáhne oběť pro sebe příznivého rozsudku soudu, není tento verdikt nikde prezentován a novináři dokonce nepřijdou ani k soudu, který by náhodou takovýto výrok vynesl. Mohou se proto kdykoliv hájit tím, že jim sice zákon ukládá povinnost informovat vyváženě a pravdivě, ale že o závěru celého případu prostě nevěděli.
Nejen, že našeho předsedu špinili v roce 1998, protože jej a naši stranu potřebovali odstranit. I dnes pokračují ve své špinavé práci. Pokoušeli se zničit naši stranickou strukturu nasazení expozitury ministerstva vnitra vydávající se za novou vlasteneckou stranu. Znovu vláčejí našeho předsedu po soudech kvůli naprostému nesmyslu. Když soud prvního stupně vynese odsuzující rozsudek, vědí to ještě dříve než obžalovaný a jsou také v soudní budově přítomni již od časného jitra. Když je tento rozsudek v plném rozsahu zrušen není ale v budově ani živáčka a na stránkách novin nebo v televizi se neobjeví ani nejmenší zmínka.
Když je však čirou náhodou obviněn místopředseda vlády za lidovce, celá kauza je podávána velmi jemně ba přímo ohleduplně. Vždy se význam informace zlehčuje všelijakými kdyby, možná, asi nebo údajně. Svědek, který u páchání trestného činu přímo byl je taktéž zlehčován a je zpochybňována jeho pravdomluvnost a mravní integrita.
Když měl majetkové problémy ministr vnitra byl přístup novinářů ještě o poznání vlídnější. Celá aférka se zametla pod koberec ještě dříve než si jí vůbec někdo mohl všimnout.
Aby si nikdo nemohl jakkoliv ověřit majetkové poměry politiků, nesmí se podle nového zákona o majetkových přiznáních nikde zveřejňovat. Tento paragraf je zaměřen ne proti novinářům, kteří informace o vládnoucí garnituře stejně zamlčí před veřejností a vyberou si jen ty politiky, které je třeba zničit, ale proti samotným občanům-daňovým poplatníkům. Odevzdávej svoje daně, aby si poslanci mohli pravidelně zvyšovat platy, ale již se neptej zda z nich skutečně žijí, anebo mají ještě další - nelegální zdroje příjmů.
autor:
Anna Smutníková, Praha
datum: 21.2.2007 |
