Česká vzájemnost

Tak nám Kuba vyhostila diplomata, který dělal více špióna a rozvratníka, než úředníka zastupujícího náš stát. A tak jsme jim taky vyhostili jednoho Kubánce, i když nebyl důvod. Politické divadlo, které předvedlo ministerstvo zahraničí, bylo víc laciný obchod, než nějaká spravedlivá reciprocita.

Toto představení vypovídá více o politice České republiky než o Kubě samotné. Vyhoštění je formální opatření v rámci mezinárodních styků běžným pravidlem. Aby mohl někdo tento krok brát vážně, musela by vláda ČR se stejnou rychlostí, důsledností a podle stejných zásad postupovat i proti jiným státům.

Hlavně by mělo obhajovat zájmy státních příslušníků ČR. Příležitostí je na příklad provádění vízové politiky vůči Kanadě a USA. Příkladem může být Brazílie, která zavedla vízovou povinnost občanům USA okamžitě poté, co tak jednostranně učinila vláda Spojených států! Brazílie se na nikoho neodvolávala, ani si nikde nestěžovala. Prostě jednala vzájemně.

Na co se zmohl náš ministr, coby člen KDU-ČSL. Žalobníček si postěžoval Evropské unii a doufal, že ta to za něho vyřeší. Toto žalování spojené se schováváním za zády zahraničních protektorů praktikují českoslovenští politici už od vzniku ČSR. A co je nejhorší, že toto spojují velice často s "řiťolezectvím".

Po roce 1918 nás toto smýšlení dovedlo až k Mnichovskému diktátu. Tehdy nás vlivní západní diplomaté předhodili nacistické říši, která z bohatého Československa udělala Protektorát Böhmen und Mähren coby jednu velkou zbrojovku. Po těchto zkušenostech a po osvobození Rudou armádou v roce 1945 se smýšlení většiny v ČSR obrátilo na Východ.

V listopadu 1989 jsme udělali kotrmelec, který nás nakonec dostal na horší životní úroveň, než za Protektorátu v letech 1939 až 1945. V listopadu jsme slyšeli krásná slova o blahobytu a politice bez cizího udidla. Skutečností je jenom fašistická ideologie a imperialistická sféra vlivu. Někdo si může myslet, že toto není pravda.

Stačí se podívat na českou armádu žoldáků, která slouží zájmům paktu NATO. Na co potřebuje několik stovek lehkých obrněných transportérů, které prostřelí náboj z československé útočné pušky vz. 58? K obraně republiky rozhodně ne! A končí to u každého občana. Ztráta zaměstnání, nebo špatně placená práce tvoří důsledek, že nemáš peníze a tím nemáš na nic nárok, ani na zdravotní péči.

Pro chrabré bojovníky za "demokracii" ve všech barevných revolucích Gruzii, Kyrgyzstánu, Srbsku, Ukrajině atd. zaplacených pár desítkami miliónů dolarů bychom měli vzkázat, že je to jenom politické pokrytectví! Měli bychom toto ocenit v každých volbách a konečně nevolit tyto pokrytce a lháře.

Ani v případě Kuby nejde o podporu demokratizace této země, ale o politický a hospodářský nátlak s jediným cílem. Vrátit tento ostrov pod kontrolu USA! Sdružení amerických "přátel" Blue Ribbon Commission on the Economic Reconstruction of Cuba nabízí budoucnost nové kubánské svobodě celých 15 miliónů dolarů za pouhých 60 % kubánské půdy a nemovitostí!

Špinění Kuby nastoluje řadu otázek. Co to vlastně jsou lidská práva? Patří k nim na začátku 21. století i střecha nad hlavou, lékařská péče a vzdělaní na úrovni? Máme nárok na sociální důstojnost. Nebo necháme zavést většinový parlamentní systém s jediným cílem proměnit svět ve jménu fašizmu v jednu akciovou společnost.

Poměry v Latinské Americe, jako je chudoba se všemi negativními důsledky, je každodenní výzvou k zamyšlení, kterému se česká politika zásadně vyhýbá. Bojuje tedy česká kamarila za lidská práva stejně nezištně všude stejně? Kdyby tomu tak bylo, byly by k vidění pánové Bubeníkové, Pilipové, Svobodové, Štětinové a další barevní revolucionáři ze Soroszových nadací na demonstracích v Nepálu, Turecku a třeba v roce 2001 v italském Janově.

Jak se může české ministerstvo zahraničí schovávat za jalová prohlášení. Proč nezaujalo postoj k nedávným událostem v Turecku s 16 mrtvými včetně dětí. Česká přisluhovačská diplomacie by musela vyjádřit svůj postoj k lidským právům i jinde než v Bělorusku, nebo na Kubě. V zemích kde jsou tyto práva skutečně pošlapávána a jsou pod vlivem západu, dělá mrtvého brouka.

Československá politika po roce 1989 a dnes česká neplní své sliby. Zrušila "tábor míru a socialismu". Převlékla si špinavý kabát "mezinárodního společenství" a plave v proudu doby - globalismu . Tato zvrácenost se projevuje likvidátorstvím vlastního národa. Elity tohoto národa sledují vlastní prospěch. Nevadí, že jim západní kamarádíčkové říkají "užiteční idioti".

autor: Ivo Vlk
datum: 26.7.2006