ODPOVĚDI NA OTÁZKY POLOŽENÉ PARLAMENTNÍMI LISTY PS PČR, KTERÉ PŘED BLÍŽÍCÍMI SE VOLBAMI OSLOVILY VŠECHNY PARLAMENTNÍ A NĚKTERÉ MIMOPARLAMENTNÍ STRANY

Jaké jsou priority vaší strany pro parlamentní volby v červnu tohoto roku?

Republikánská strana je velmi obtížné situaci. Náš původní program, který byl politiky a novináři soustavně ostouzen a dokonce zesměšňován se po odchodu naší strany z parlamentu stal programem všech politických, zvláště parlamentních stran. Podstatný rozdíl je však v tom, že my jsme jeho uskutečňování mysleli vážně, zatímco našimi minulými i současnými protivníky je brán jen jako vábnička na voliče. Vždy po volbách je velmi rychle opouštěn. Pokud je realizován, tak jen ve velmi okleštěné podobě. Vždy však s takovým zpožděním, že jsou stejně způsobovány velké národohospodářské, politické nebo kulturní ztráty. K čemu je třeba současný odpor některých parlamentních stran k Evropské unii, když samy prosadily před několika lety zahájení přístupových rozhovorů, atd. Prioritou je tedy připomenout občanům, že opožděné vykrádání cizích myšlenek není žádnou zárukou pro zdárný vývoj národa a vlasti do budoucnosti.

Jaké máte největší obavy z nadcházející volební kampaně?

Kdo alespoň trochu sleduje dění v médiích musí přiznat, že nejvíce prostoru v nich mají komunisté. Nehovořím o bývalých, ale o těch současných. V každém diskusním pořadu, na každém televizním kanálu je vždy jeden zástupce KSČM a proti němu někdo na doplnění počtu. Naprosto křečovitě potom působí údiv nad výsledky průzkumů veřejného mínění. (Přitom je velmi zajímavé, že s propagací právě komunistů se začalo až po odchodu Republikánů z parlamentu. Do té doby prý bylo nutné potírat jak levý, tak pravý extremismus.) S takovou reklamou se snadno stane hvězdou kdokoliv. V naší pokleslé kultuře je totiž "celebritou" i ten, kdo čte zprávy z monitoru, protože rozhodující není kvalita, schopnosti nebo činy člověka, ale pouze počet hodin strávených na televizní obrazovce. Nejvíce se tedy obávám zneužívání veřejnoprávních sdělovacích prostředků a tedy peněz občanů k propagaci a volební kampani především parlamentních politických stran. Je vcelku logické, že mají dobré volební výsledky, když se o nikom jiném nehovoří a ani hovořit nesmí. Například v době, kdy jsem byl v parlamentu jsem byl odmítán médii proto, že jsem prý extrémista, nyní jsem odmítán proto, že v parlamentu nejsem.

Jaké volební výsledky byste považoval za osobní neúspěch?

Hovořit o neúspěchu v politice vyžaduje nejprve definovat pojem politika a její cíle. Pokud pod politikou rozumíme jen zábor parlamentních křesel vesměs neschopnými nebo všehoschopnými osobami a zneužívání této pozice k obohacování se na úkor daňových poplatníků, potom je neúspěchem výsledek menší než pět procent. Pokud ovšem politiku chápeme jako službu národu, nelze ji volebními výsledky měřit. Ač my nejsme již osm let v parlamentu, strach z našeho návratu je takový, že se parlamentní strany musí alespoň trochu krotit ve své zpupnosti, alespoň trochu snažit vycházet vstříc svým voličům. A časté vzpomínání na dobu mého působení v parlamentu je jen takovým úsměvným potvrzením našeho stálého vlivu na dění v zemi. A to je politika v našem pojetí. Z tohoto důvodu se neobávám neúspěchu. Samozřejmě bychom rádi ve volbách uspěli, abychom mohli parlament vrátit do reality. Například za mého působení v parlamentu platy poslanců téměř nerostly. Tuto abstinenci si poslanci vynahradili bohatě hned po volbách v roce 1998.

PhDr.Miroslav Sládek